Mlčeti... stříbro...






Světlo a čas...



Dvojí záznam prostoru... odhaluje jedinečné poznání... ničeho jiného už netřeba...

Svět přináší mnoho obrazů... nejsou však opodstatněné...



Přísná logika ani rozverná zmoudřelost do obrazu nezapadá...

Pokulhává... daleko za -



- "Časem"- se rozpadá... krátký poločas rozpadu... nelze zapomenout...


- "Světlem"- se vlní.... přílišné vlnění... nelze přehlédnout...



Je tedy naprosto jasné, že chceme-li utvořit dobrou fotografii... je třeba se zcela oprostit od lidskosti.... a ponechat si jen... základní formu... dvou nadlidských složek...




Záznam obrazotvornost... v mnoha podobách... nám tedy zaručuje pouze načasování svítivosti... okolního vnímání světa... bez prázdných keců, důvěrných poplácání a přísné účelovosti...





Ve fotografii... znamená odededávna... mlčeti....



...stříbro...





Jen to jsem ti chtěla zaznamenat na desku...
...chápeš... ZLATÍČKO...?




Bludný Holanďan...





Nedělám věci jak se mají dělat... očekávání... jsou bludná...
...bloudím neočekávaně...
Pod ponorem hledám cosi mého...
...nad vodou mlžno...

Kameno... k... lam...





 Tesaná... a rovnou do kamene...


Ve skalách vedla cesta poutníka... nebylo známo kam až dojde... procházel tou pěšinou... a mlčky...


Cos chladem kol ho vedlo dál...


Nikde nikdo... cesta dlouhá... ticha víc než dost... a tak i potník zachtěl hlasu zaslechnout...

Ozval se tedy někdo z dálky... pomalu slovem klidným k němu promlouvá...

Rozmluva dlouhá... jak ta cesta...o pevnosti... a vrcholcích... o zlomu... a chladných dotecích... o věčnosti... a pádech dolů...


Poutník živě debatuje... myslí... to moje srdce strachem začlo hořekovat... zde ve skalách... hovorem potěším ho...


Jde cestou dál... hlas náhle utichá...

Poslední slova v konci skal...




"Pamatuj Buonarroti..." vydechla skála...




"Kámen a bolest..."






(věnováno Františkovi R.)




Doteky...


Jsem přijímač i vysílač...



Den za dnem... hodinu za hodinou... minutou... setinou času... dotýkám se času...


Každá myšlenka ohmatává svět kolem sebe... miluje doteky...


Otevřeným oknem buší velkoměsto... nenechá klidně usednout... radostně plácá rukama... a vysílá podmnožinu myšlenek... aby mě umačkala doteky...




A já nechci... nechci se dotýkat... nechci přijímat... nechci vysílat... nechci ty šmátravé myšlenky nechat oplácat mě docela...



Ale je nějak možno uniknout myšlenkám...?



Často lidem povídám, obraz je myšlenka... mám ráda obrazy... každý podnět měním v obraz... tedy v myšlenku... neuniknu dotekům...





Jsem přijímač i vysílač...


Doteků....

Natržená duše...





Ač byla svázaná... prskala a dmula se... kypěla... drala se na povrch...


Škubala sebou do všech stran... a křičela... řvala... ba přímo vřískala... "mám málo místa...!"


Jak sebou házela... všecko kol přetrhala... a jen cáry nechávala poházené... kam jen oko pohlédlo...


Tak prodrala se na povrch ta smrdutá... PÝCHA...



Zůstal po ní obraz...natržené duše... do galerie lidskosti...

Stopař je pes...




Sedni, lehni, štěkni...


V těchto krajích nemožné...
Čekám... v oku chtíč... a tlapa připravená... dnes bude zase ten den...
Den úniků a zatracení... den blaženosti... den trhač... pěnu u huby...


Vrrr...


Padne večer... nedočkavost... labužnické choutky... přešlapuji...


Vyrážím...


Jsem stopař... stopař okamžiků... stopař vůní... stopař obrazů... labužník strachu...

Volnost... a strach... volnost... a samota... volnost... a nebezpečí...


Najdi kost...


Dobře... budu hledat kostičku... nejraději obalenou masem... maso já ráda... maso přináší podněty... maso tisíce chutí... maso člověčí... člověk to je fakt maso... člověk je k pozření... někdy i k sežrání... člověk jsou obrazy... chutě a vůně... člověk jsou pocity... přání a duše...

Fotím je očima... hledám vidoucí cíl... optické mámení... kousnu a nepustím... slinu u huby...


Jó život je pes...



Jsem stopař... určitě nechtěný... utéci nemožné... nezdrhneš...



Na "blata" s váma...!





(Když pes fotí očima... když fotím očima... pes z rodu Baskervillů... )



Jak se hraje jazz...


Pro Tibet...


Utopené naděje...


A velbloud projde uchem jehly...


Orbis pictus...


To jsou věci... (ne)čekané...

Obraz umučení nesvatého Josefa..

.


Koukám, že prstíky má někdo dlouhé... a prská daleko... asi kdo se cítí, ten se vtípí...