neděle 19. srpna 2012

Jsem (se) prošla... jednou prošlá...











Ono se říká často něco o ústech a lenosti... a je to pravda... Jsem šla kolem fotolabu... poprosila majitelku zda je možno ukořistit nějaký ten film po expiraci... a dostala jsem dárek... šest, dva roky, prošlejch kousků... a zdarma...! Tak se těším až je vložím do foťáku... :-) ...uvidíme co z něj poleze za fotky... :-)
...jo... však ono to půjde... 



.

Cvak z jedné galerie...


(kinofilm)

úterý 14. srpna 2012

...moje...Citadela...


...nemohu si pomoci... 
...ta fotka mi k danému povídání přesně sedi...






V opakujících se intervalech... znova a zase oáza fotografie přechází v poušť... a i když karavana jede dál... člověk zůstává tou pouští zasažen...


CITADELA... kniha autora Antoine de Saint-Exupéryho... je velkou nekonečnou, důstojnou, spalující, krásnou, otevřenou i ohraničenou pouští...

Zůstala nedokončena... číst ji pouť je dlouhá... a cestu textem je dobré několikráte opakovat...

Děj ač se zdá rozdrobený na neuspořádané kousky úvah a myšlenek... dává i tak ucelený obraz... mající zvláštní dar přenést na nás moudrost, poznání a pocity vládce, jež se pokouší pozorováním minulosti, přítomnost i budoucnosti světa kterému vládne... dohledat podstatu svého poslání... dohledat hranicenutnosti, kdy být vládcem přísným, vládnoucím rukou pevnou, neochvějnou a až zraňující... a kdy naopak ponechat volnost nejen svému lidu... ale i vlastním nedokanalostem, potřebám a citům...

To vše je možno v konečném měřítku nedopsané knihy... brát jako dva příběhy... jeden opravdu o světě viditelném... druhý o světě vnitřním...
Každý z nás žije v nějaké Citadele... a každý z nás má v sobě svoji Citadelu...

Je to oáza a poušť... obojí je člověku, zdá se, potřebné...


A jako nedopsaná Citadela... i naše cesta, hledání pravd, hranic a svobod nemá konce...

A platí to i o pouti za fotografií... o oné pouti kde se tak často jedni dožadují oázy... ale nejsou ochotni přijmout moudrost a zákony pouště... 




Malá citace:

..."Přecházíš sem a tam, vystaven neklidu pouště, která si chystá zbraně a znovu a znovu na tebe naléhá jako rozbouřená vlna a ohrožuje tě a současně i hněte a utužuje. Neboť to, co tě pustoší, i to, co tě buduje, nelze od sebe oddělovat. Týž vítr tesá duny a zas je zahlazuje, táž vlna formuje útes a zároveň ho vyhlodává, totéž násilí tvou duši vytesá či otupí, táž práce ti pomáhá žít a současně ti v žití brání, táž naplněná láska ti dává pocit dovršení i prázdnoty. Nepřítel, to je tvůj vlastní tvar, neboť tě nutí, aby ses ve svých hradbách vybudoval, stejné jako lze říci, že moře je nepřítelem lodi. neboť je hotovo ji pohltil, a loď je v první řadě zápas s mořem, ale lze také říci. že moře je pro loď hradbou a hranicí a tvarem, neboť právě vlny brázděné lodní přídí postupně v průběhu generaci vytesaly kýl, aby byla jeho plavba harmoničtější, a tím ho ustavily a dodaly mu krásy. I o větru, který rve plachty, lze říci, že je zároveň ztvaroval do podoby křídla. Nemáš-li nepřítele, pak nemáš ani tvar a míru. A čím by byly hradby, nebýt hlídky?"...



( Malá úvaha k dění na galerii DA )




.

pátek 10. srpna 2012

Člověk a Moře....








Svobodný člověče, je moře láskou tvou!
Máš v moři zrcadlo, jež za tvou lásku stojí;
ve věčném běhu vln přec vidíš duši svoji,
a duch tvůj není pak míň hořkou hlubinou.

Rád zahloubávás se v tvář svého zpodobnění,
očima, rukama ji bereš v objetí,
a srdce nejednou bez tepu ztichne ti,
když ozve se ten pláč, jejž ztišit možno není.

Jste oba záhadní a oba mlčíte:
on nikdo, člověče, tvých hlubin neprohlédl
a clonu s tajů tvých, ó moře, nepozvedl,
jak svoje tajemství žárlivě střežíte!

A přec již od věků se potíráte v klání,
v němž není výčitky a ani milosti,
jak máte řež a smrt již oba v libosti,
ó věční sokové, ó bratři rozvadění!


(Charles Baudelaire)



 .

středa 8. srpna 2012

Sleva...!






Ulice zrychluje... nápor kupujících... kroky... třeštění...

A náhle vše utichá... nečekaně...
Neb už jim to došlo...
Není co...

Moje letáky lákají...
Hlásají... přímo řvou...

Prázdnotou...

Nic a všechno...

Můj výprodej...


Hledej jen neoznačené zboží...!


Sleva až 100%

Nádech... a ulice zrychluje.. šoupání nákupních vozíků...
Platbu prosím jen v malých bankovkách...
Karty nebereme...


Tak už jim to došlo...

Prodávám se... z prázdných letáků...



Prodávám se... nejen dnes ve slevě...



A proč musím... vlastně znát... svoji pravou cenu...?






.

Až na vrcholky hor...